Proskurník lékařský (Althaea officinalis L.)

Proskurník je statná, vytrvalá bylina patřící do čeledi slézovité. Nazývá se také slezová růže nebo je známý pod názvem ibišek. Pochází ze Středomoří, v Evropě zplaněl, roste v teplých krajích zejména na Balkáně, v Maďarsku, Belgii, Francii a na Slovensku. U nás je rozšířen v teplejších částech, na vlhkých loukách, pastvinách a pobřežních křovinách. Pro farmaceutické účely je proskurník pěstován. Dorůstá do výšky až 1,5 m. Celá rostlina je šedě plstnatá. Lodyha je přímá, velmi málo větvená, pouze s krátkými postraními větvemi. Kořeny jsou jednoduché nebo větvené, zevně špinavě žluté a zevnitř bílé. Listy střídavé, krátce řapíkaté a poměrně tlusté. Čepel horních listů je špičatě vejčitá, dolních listů srdčitá. Dolní listy jsou výrazněji a horní listy jen slabě 3 - 5 laločnaté. Na okrajích jsou listy vroubkované nebo pilovité. Z obou stran jsou leskle sametově plstnaté. Květy v průměru 4 cm tvoří na vrcholu lodyhy chudé, řídké hrozny. Pětiplátečná koruna je tvořena bílými nebo narůžovělými korunními lístky a četnými tyčinkami s tmavofialovými až purpurovými prašníky. Proskurník v prvním roce nekvete, v dalších letech v úžlabí listů vyrůstají květy. Kvete od července do září. Terčovitý plod se rozpadá v době zralosti v 10 - 18 jednosemenných tvrdek.

Rostlina je proslulá na mnoha místech světa. Například ve Francii se čerstvé výhonky konzumují jako jarní posilující prostředek. Na Středním východě se kořen nejprve vaří a pak se smaží na cibuli a na másle. V Severní Americe se kořen tradičně používal k výrobě cukrovinek, v 19. století však byl nahrazen syntetickými přísadami. V Americe je oblíbený i proskurníkový sirup, který je velice účinný proti kašli a kataru sliznic.

Z vláken v lodyhách se vyráběla lana, papír a textilie. Pro malou ekonomičnost se však od této výroby upustilo.

Užívanou částí je kořen (Radix althaeae), list (Folium althaeae), květ (Flos althhaeae). Všechny tyto části obsahují slizovité látky.

Kořen - sbírat jej můžeme již v prvním roce života rostliny. Předost se však dává sběru až v dalším roce. Sbírají se kořeny silnější než 1 cm, nejčastěji během října a listopadu. Při sběru se nejprve odstraní nadzemní část rostliny a kořeny se následně vyryjí. Dobře se očistí, nejlépe kartáčem, neboť voda by vyluhovala sliz. Silnější kořeny se rozřežou a suší se rychle umělým teplem nepřevyšujícím teplotu 40- 45°C, nejlépe navlečené na provázku. Za pomalého sušení kořen snadno plesniví. Kořeny se mohou také loupat, tím se získává tzv. loupaná droga. Správně usušený proskurníkový kořen musí mít na lomu bílou barvu, má charakteristický, slabý pach a slizovitou chuť. Nesprávně usušený kořen se po čase zbarvuje do žlutohnědé barvy, chutná odporně a plesniví. Starší, zdřevnatělé kořeny mají nižší obsah slizu a jsou tudíž méně hodnotné. Menší obsah slizu mají i kořeny sbírané zjara.

Listy - sklízejí se krátce před rozkvětem rostliny, a to v červnu až červenci. Otrhávají se ručně od spodiny rostliny k jejímu vrcholu. List nesmí být napaden rzí slézovou, která tvoří na listech tmavé skvrny. Suší se přirozeným teplem, na stinném a vzdušném místě v tenkých vrstvách. Sušení probíhá pozvolna, protože jsou listy poměrně tlusté a silně chloupkaté. Správně usušené listy jsou bez zápachu a mají mdle slizovitou chuť ibišku.

Květy - sbírají se krátce před jejich rozvitím, nejlepší je 10. – 11. hodina ranní. Suší se rychle přirozeným teplem na stinném a vzdušném místě.

Všechny usušené části proskurníku se balí do papírových obalů. Skladují se na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí.

Proskurník obsahuje:

sliz ve všech částech rostliny, nejvíce ho má kořen, až 35%
sacharózu (dává kořenu nasládlou chuť)
třísloviny (list)
flavonoidy
fenolické kyseliny

Sliz se nejvýhodněji získává macerací studenou vodou, ve které se sliz dobře rozpouští. Horká voda se nesmí použít, jelikož nastává zeslizovatění škrobu a konečný produkt je nekvalitní.

Příprava macerátu:

1 - 2 čajové lžičky sušeného proskurníku (kořen, list, květ) zalijeme 250 ml studené vody.
Lehce přihřejeme, necháme vyluhovat cca 6 hodin.
Scedíme.

Slizovité látky obsažené v proskurníku mají změkčující a protizánětlivý účinek, droga se s úspěchem používá hlavně v dětském lékařství. Proskurník se používá zejména vnitřně, občasně i zevně, je součástí řady sirupů k léčbě kašle.

Léčivé účinky proskurníku lékařského:

podpůrný prostředek při zánětech sliznice dýchacích orgánů - ulehčuje odkašlávání při kašli, černém kašli, slizy vytvářejí ochrannou vrstvu na sliznici, mírní její dráždění při kataru cest dýchacích, laryngitidě, zánětu průdušek, plic, angíně, akutní a chronické bronchitidě
kloktadlo - při zánětu mandlí a ústní dutiny
chrání a zvláčňuje pokožku
příznivě působí na nehojící se rány, vředy, záněty žil, poleptání a popálení
působí močopudně - pomáhá při zánětu močových cest, ledvin, močového měchýře, proti tvorbě močových kamenů
účinný při těžkých průjmech, kolikách
pomáhá při zánětu žaludku, hyperaciditě, vředech (jícen, žaludek, dvanáctník)
zápar- na obklady při zánětech oční sliznice
dobrý účinek proti mikrobům
snižuje hladinu krevního cukru

Droga je většinou součástí čajových směsí. Nejčastěji ho doprovází divizna, černý bez, sléz, podběl, jitrocel a lékořice. Pokud použijeme drogu samotnou, dosáhneme projímavého účinku. Obsahové látky proskurníku nemají žádné vedlejší účinky, proto se proskurník používá velmi často v pediatrii.

Použití - kořen se k léčebným účelům zpracovává zpravidla na macerát, kde kvality kořenového slizu vyniknou nejlépe, listy a květy se připravují obvykle formou nálevu.

Sdílet na: