Výroba a potence homeopatických léků

Výroba jednotlivých léků je různá, záleží na tom, z čeho lék pochází. Rostlina či látka živočišného původu je smíchána s lihem, minerály se nejprve v podobě pilin třou s laktózou (mléčným cukrem). Tak vzniká matečná tinktura jako základ pro další homeopatické zpracování.

V podobě matečné tinktury se homeopatické léky téměř nepoužívají. Pokud ano, tak jen výjimečně k vnějšímu lokálnímu účinku. Většina homeopatických léků se podává ve zředěné podobě, v tzv. homeopatické potenci.

Výběr ředění podléhá následujícímu pravidlu:

čím větší je podobnost mezi příznaky pacienta a příznaky, které vyvolává daná látka, tím vyšší ředění musí být použito a naopak.

Každému stupni podobnosti odpovídá určitý stupeň ředění:

podobnost v oblasti místní - nízké ředění 5 CH
podobnost celkových příznaků - střední ředění 9 CH
podobnost nervových a psychických příznaků - vysoké ředění 15, 30 CH

Rozlišujeme ředění (potence):

D (decimální) – základní ředění 1:10
C nebo CH (centezimální) – základní ředění 1:100
LM potence, nazvaná též jako Q potence - ředění 1:50 000

Nejobvyklejší je ředění 1:100, kdy se 1 díl tinktury smísí s 99 díly roztoku. Jako ředicí roztok se vždy používá destilovaná voda, do které může, ale nemusí být přidáno 10 % lihu. S každým dalším přenosem jedné setiny z již připravené substance do další čisté dózy se homeopatická potence zvyšuje. Číslo v označení homeopatického léku určuje, kolikrát byl lék ředěn a protřepáván např. 30 CH byl tímto způsobem naředěn a protřepán 30 krát.

Léky se používají v různých potencích, nejčastěji v potenci D, (decimální ředění) a C (centezimální ředění). Vyrábějí se v různých formách. Nejčastější použití je v tubičkách ve formě malých globulí, kdy je na kuličky z mléčného cukru daná potence nakapána, ale také např. ve formě kapek, tablet, či mastí.

Sdílet na: